Experimentální léto v bazénu Barrandovských teras. Divadlo MeetFactory obnovuje inscenaci Psí dny.

Nejjižnější místo Evropy, kam kdysi zabloudil Odysseus, aby ho tu na sedm let uvěznila Kalypsó, kam dnes vyráží zbloudilci nacházet sami sebe. Na ostrově Ogýgie, kde se příběh odehrává, je extrémní vedro, časté jsou požáry a Julie a Jamie se naposledy pokouší oživit téměř vyhaslý cit. Psí dny, ohledávající problematiku dlouhodobých vztahů a jak je snad potřebujeme méně než dřív, se v režii Natálie Deákové rozhostí v bazénu Barrandovských teras v obnovené premiéře 24. června 2019.

Inscenace se z netradičních prostorů Altenburgu přesouvá do neméně unikátního bazénu Barrandovských teras. „Před deseti lety jsme připravovali projekt Na Barrandov!, který se odehrával mimo jiné právě v prostorech bazénu,” říká Samec. „Když jsme letos hledali náhradní místo pro Psí dny, vzpomněl jsem si na něj. Zmizelá sláva vypuštěného plaveckého bazénu se výborně hodí jako kulisa k prostředí dříve slavného, dnes neobývaného řeckého ostrova Gavdos.”

Hlavním tématem pro psychologicky laděnou hru jsou milostné vztahy a potřeba takzvaně vyhasínající vztahy zachraňovat, dokud se nevyčerpají všechny možnosti. Psí dny vyprávějí příběh o hledání sebe sama na pustém, vyprahlém ostrově. Psí dny se soustředí na touhu jedince okolo třiceti let utéct, jedince, „jehož potřeby jsou zdánlivě uspokojeny – má partnera, děti, peníze, a přesto prožívá takovou nespokojenost, že má potřebu začít znovu a jinak,” uvádí Matěj Samec. „Najednou se člověku zdá, že život nabral nějaký definitivní směr, ale on si příliš zvyknul na to, že je vše nezávazné.“ Na cestě mezi touhou najít kompromis a výpravou za sebou samým dochází ke zjištění, že když se člověk zajímá výhradně o sebe, nemůže to přinést nic dobrého.

Scénář čerpá inspiraci z díla amerického psychologa Erica Berna, jeho Jak si lidé hrají a transakční analýzy, podle něhož mezi sebou (ne)vědomě hrajeme hry. Pojmenování „psí dny” označuje období mimořádného vedra, kdy se lidská psychika mění, lidem není nejlépe, leniví, ale také trochu blázní, a dějí se tak věci, které by se zastřízliva neděly. V prostředí mimo domov se pohybují herci Pavel Neškudla, Zuzana Ščerbová, Lucie Domesová a Anežka Šťastná. O režii se stará Natálie Deáková.

Kvůli uzavření Altenburgu 1964 se inscenace Psí dny přesouvá do atypického prostoru, který Divadlu MeetFactory zpřístupnila Dagmar Havlová. Aby se cesta na jinak nedostupné místo stala pokud možno jednodušší, místo setkání je na tramvajové zastávce Hlubočepy v 21:00. Poprvé se v bazéně bude potit v pondělí 24. června.

„Jestli si někdy vzpomeneš na tohle léto v Řecku, hořící palmy a nedopalky od cigaret v prachu u cesty, jestli si někdy vzpomeneš, nebudeš vědět – na co.” – Psí dny

„Lidé se neustále znepokojují tím, jak by měli strukturovat svůj čas. Dobře známý je problém, který se často vyskytuje u mladistvých po prvním setkání: ‚Co jí (mu) mám říct?‘ Tato otázka se často vyskytuje i u dospělých. Vzpomeňte si, jak bývá nelehké překonat situaci, kdy vznikne v rozhovoru pauza a my nevíme, co bychom měli dále říkat. A nikoho z přítomných nenapadne nic zajímavějšího, než říct: ‚Nezdá se vám, že ty stěny dneska večer na nás přímo padají?‘“ – Eric Berne 

„Natália Deáková (1981) pochází z Bratislavy. V letech 1999 až 2002 absolvovala dramaturgii na pražské DAMU. Byla uměleckou šéfkou Činoherního studia v Ústí nad Labem, režírovala v Divadle na Vinohradech a spoustě dalších divadlech, je režisérkou Českého rozhlasu a od roku 2013 uměleckou šéfkou činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni.” – Jihočeské divadlo

meetfactory.cz/psi-dny

Režie: Natália Deáková
Scénář a dramaturgie: Matěj Samec
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Jana Smetanová
Hudba: Jakub Kudláč
Produkce: Magda Juránková
Hrají: Pavel Neškudla, Zuzana Ščerbová, Lucie Domesová, Anežka Šťastná

Zdroj: MeetFactory