Přinášíme vám rozhovor se zakladatelem labelu CLR a ikonou německého těžkotonážního techna. Na rozdíl od minulého krátkého rozhovoru, který jste si mohli přečíst před několika týdny, jsme tentokrát rozebrali mnoho témat dopodrobna.
Dozvíte se jak Liebinga ovlivnila 80. léta, jak je to s jeho aktuálním setupem a řeč přišla i na jeho vztah k přírodě, zvířatům a životnímu vyznání.
Ve svých setech se občas necháváš unést prvky soundu 80. let. Jak na toto období vzpomínáš? A co ti proběhlo hlavou, když jsi poprvé slyšel tracky od projektu MOTOR (pozn. Motor aktuálně vydává na labelu CLR), který se taktéž nebojí zapojovat fragmenty „osmdesátek“ do současného techno zvuku?
Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nevím, co mě na osmdesátkách tak fascinuje. Lidi se v té době oblíkali šíleně a zvuková kvalita rané synth hudby taky nebyla nic moc… možná ale právě ta nedokonalost je pro mě přitažlivá. Taky jsem se v té době dostal poprvé do kontaktu s elektronickou hudbou, proto jsou pro mě některé melodie srdeční záležitostí. Ačkoli tyhle melodie nijak nezapojuju do svých setů, tak mě bezesporu ovlivnily. Když jsem pak poprvé slyšel tracky od MOTOR, tak jsem se cítil jako bych byl zase v pubertě.
Tuto otázku jsem nedávno pokládal Josephu Capriatimu a položím ji i tobě… proč na akcích vždycky nosíš tričko černé barvy?
Těch důvodů je několik. Zaprvé si myslím, že je to praktické, protože nejsem zastáncem nějakých speciálních designů. Nevadí mi nosit jakékoli tričko, ale nebaví mě hledat a vybírat si trička s nějakým „extra cool“ motivem. Oblečení černé barvy mi jednoduše vyhovuje a vzhledem k tomu, že na podiu nepotřebuju nijak vynikat, tak volím vždy černé tričko. Dalším důvodem je to, že mám doma spousty černých trik, takže když někam odjíždím na víkend, tak se nemusím zaobírat tím, co si s sebou sbalím. Prostě hrábnu do skříně, vezmu si pár triček a můžu vyrazit.
Už spoustu let hraješ výhradně pomocí laptop(ů) a midi kontrolerů. Zradila tě někdy technika do takové míry, že bys musel celé vystoupení odpískat?
Je tomu už více než 10 let, co hraju čistě jen přes laptopy. Začínal jsem s první betaverzí technologie Final Scratch, se kterou mě učil ještě samotný John Acquaviva a musím zaklepat, že nikdy jsem ještě kvůli nějakému problému nemusel hraní úplně zrušit. Samozřejmě jsem ale zažil spousty technických problémů během svých setů – tak je to ale vždycky, když člověk používá nějaký nový prototyp nebo zbrusu novou hračku. Jsem si ale vědom tohoto rizika, a proto jsem si vytvořil takovou „záchrannou strategii“, díky které lidi ani nepoznají, že něco není v pořádku. Troufám si říct, že za těch 10 let už jsem se naučil jak s těmi technologiemi zacházet tak, abych předešel jakékoli kolizi. Pakliže však nějaké nastane, téměř vždycky vím v čem spočívá a jak ji mohu vyřešit. Díky tomu jsem ještě nikdy žádné hraní nemusel zrušit.
Traktor, midi kontrolery, smyčky, efekty, … to všechno jsou parádní vymoženosti, které posouvají Djing do nových rozměrů, ale nestýská se ti někdy po gramofonech? Máš ještě doma Technicsy?
Samozřejmě, gramce mám pořád ve studiu a příležitostně nakupuju vinyly, které si pak převádím do digitálního formátu. Vinyl mě nikdy nepřestane bavit. Hrál jsem z desek 15 let, takže na ně nikdy nezanevřu, ale nebyl jsem na nich tak závislý, abych nedokázal přejít na digitální platformu. Miluji svůj aktuální setup, který jsem vyvíjel posledních 10 let, takže momentálně se mi po vinylech nestýská, když hraju naživo.
Co můžeme od CLR očekávat v budoucnu?
Momentálně pracujeme na mnoha projektech v rámci CLR. Brzy vyjde speciální kompilace a dvě úžasná alba, která se právě dokončují. Jedno je od Monoloca a druhé od Drumcella – to vyjde začátkem příštího roku, stejně tak jako závěrečná část série Traversable Wormhole. Na té kompilaci, kterou jsem zmínil na začátku, vyjdou tracky jak od starých známých, tak od nových producentů. Všechny skladby budou tvořit jeden set, který bude prošpikovaný některými old-schoolovými věcmi, zremizovanými do novodobé podoby. Máte se na co těšit!
Koukám, že jsi velmi aktivní na sociálních sítích. Která je tvá oblíbená? Stíháš číst a odpovídat na komenty, které se pod tvými příspěvky objevují?
Osobně si hodně ujíždím na Facebooku, Twitteru a Instagramu. Myslím si však, že Facebook se stal až příliš pompézním projektem, který sice nabízí ohromné množství informací, mnoho z nich však v tom obrovském kvantu vyšumí během chvilky do ztracena. To mi ovšem nebrání v neustálém postovaní, protože mě zajímají komentáře a reakce ostatních lidí. Odpovídat na ně sice nestíhám, ale vnímám, co mí fanoušci píšou. Snažím se dávat jim najevo, že vstřebávám jejich názory, ale není v mých silách, abych reagoval na každý dotaz. Přeci jen hodně cestuji a nemohu být stále online. Mám rád i Twitter, díky kterému můžu dát světu v mžiku vědět, kde právě jsem a co dělám. Kdybych to měl rozlišit, tak Facebook používám pro oficiálnější vyjádření a Twitter pro okamžitý statusy, jejichž životnost je v podstatě „jepičí“. Miluji interaktivnost, kterou sociální média nabízí, ovšem nic se nevyrovná osobnímu setkání. Proto Facebook a Twitter vnímám jako určitý bonus… bonus, který však vždycky bude až na druhém místě
Na to, že vedeš poměrně dost náročný život, vypadáš pořád ve formě. Věnuješ se aktivně nějakému sportu?
Snažím se žít tak zdravě jak jen je to možné. Se sportem jsem začínal už jako dítě a dodnes jezdím rád lyžovat a aktivně hraju tenis. V podstatě sportuji každý týden a musím uznat, že sport hraje v mém životě důležitou roli. Zdrojem mé energie je sport, dostatek spánku a zdravý životní styl.
S tím se pojí i moje další otázka – na svém facebookovém profilu jsi jednu dobu propagoval veganství. Ty sám jsi vegan?
Ano! Nejedl jsem maso už dobrých dvanáct nebo třináct let. Nejdřív jsem byl jen vegetarián, ale před dvěma lety jsem se rozhodl, že přejdu na veganství. Chci být ohleduplný ke zvířatům, životnímu prostředí i ke svému zdraví a dle dostupných informací, které jsem nastudoval, je veganství tím nejlepším způsobem, jak takového souznění docílit. Cítím se díky tomu skvěle.
Na party Apokalypsa v Pavilonu P jsi už hrál – před třemi lety v rámci projektu Collabs 3000. Jak vzpomínáš na místní atmosféru?
Pavilon P má velmi speciální atmosféru a v paměti mi utkvělo skvělé publikum, které dokázalo vytvořit nádherné a vřelé prostředí, ve kterém se mi parádně hrálo.
Moc se k vám znovu těším a doufám, že společně opět zažijeme krásné chvíle!
Rozhovor připravil v září 2012
Nois
Zdroj: Apokalypsa
