Paratriatlonista Jan Tománek vybojoval v Nice šestý titul mistra světa na poloviční ironmanské distanci. Ačkoliv tím naplnil své ambice, mistrovská euforie se tentokrát nedostavila. Ve své kategorii zůstal bez jediného soupeře, a místo přímého souboje tak bojoval především s náročnou tratí, stoupáním a časovým limitem. Přestože závod dokončil v čase 6:52:07, se svým výkonem nebyl úplně spokojený. Další velká výzva už je ale před ním – světový šampionát v Koně na Havaji, kde chce bojovat o medaili a sní o druhé zlatu během jednoho kalendářního roku.
Nice pro Jana Tománka dlouho nebylo místem příjemných vzpomínek. Při loňském startu na celém Ironmanu jej zastavil časový limit v cyklistické části. Letos se do stejného prostředí vrátil na poloviční distanci a tentokrát odjížděl s titulem.
Přesto před závodem nepřistoupil k žádné zásadní změně. „V zásadě jsem nic neměnil, protože obecně platí, že na celém Ironmanu se vzhledem k délce 180 km jede logicky pomaleji, takže půlka je v zásadě rychlejší,“ popisuje Tománek.
Rozdíl podle něj spočívá především v možnosti závodit agresivněji. Na poloviční distanci si může dovolit sáhnout do rezerv mnohem dříve a výrazněji než při celém Ironmanu. „Spíše jsem do toho šel hned od začátku po hlavě,“ říká.
Limit se znovu přiblížil
Ani tentokrát ale nebyla cyklistická část bez komplikací. Trať byla těžká, foukalo a výkon neodpovídal úplně tomu, co si Tománek před závodem představoval.
V jednom okamžiku se dokonce znovu připomněla loňská zkušenost s časovým limitem. „Když jsem vyjel na kopec, limit se trošku otřásal v základech, ale nakonec jsem ho zvládl s přehledem s rezervou asi 15 minut,“ říká.
Poloviční Ironman v Nice se přitom jede na odlišné trati než plná distance. Klíčové stoupání je kratší, ale zároveň strmější. V jeho závěru se sklon kontinuálně dostával přibližně k sedmi procentům.
Právě tam Tománek narazil na další problém – nevhodnou volbu převodníků. „Trápil jsem se na velkém převodníku, což ovlivnilo můj výkon, protože jsem myslel, že v tom stoupání budu i po loňské zkušenosti rychlejší. Chybami se však člověk učí a je dobře, že to přišlo v tento moment,“ přiznává.
Na poloviční distanci může jít závodník víc za hranu
Právě charakter závodu byl podle Tománka rozhodující pro to, že se loňský scénář neopakoval. Na devadesátikilometrové cyklistické části si může závodník dovolit jít podstatně více za vlastní limit. U celého Ironmana je podobná taktika výrazně riskantnější.
„Když při osmi až devíti hodinách cyklistiky vypálíš zásoby během prvních tří hodin, pak už není z čeho brát,“ vysvětluje. Proto letos zvolil ostré tempo už od začátku stoupání. Na kratší distanci podle něj nemusí tolik šetřit energii, jelikož případný krátkodobý výpadek není tak fatální.
Krakov a Kalmar jako generálky
Výsledek v Nice nevznikal jen v samotném závodě. Tománek před vrcholem sezony využil několik startů také jako test závodního nastavení.
V Krakově zkoušel novou pozici na kole. Osvědčila se, a při dalším startu v Kalmaru ji ještě posunul. „Každý z přípravných závodů má velký význam z tréninkového pohledu i z pohledu testování vybavení,“ říká.
Oba starty podle něj sehrály důležitou roli také psychicky. Do Nice a nyní i na Havaj odjíždí s vědomím, že v přípravě udělal maximum.
Titul ano, euforie ne
Výsledkem byl šestý triumf na polovičním Ironmanu. Přesto právě tento titul patří k těm, které Tománek hodnotí komplikovaněji. Ve své kategorii totiž zůstal jediným účastníkem.
Podle jeho informací se ostatní kvalifikovaní soupeři obávali, že na náročné trati v Nice nezvládnou časové limity. Podobnou zkušenost přinesl už loňský světový šampionát ve španělské Marbelle, kde ze čtyř závodníků v jeho kategorii tři cyklistický limit nesplnili.
„Pro mou motivaci to není úplně ono. Bral jsem to tak, že pokud zvládnu limity a odjedu dobrý závod, titul získáme, ale radost z něj není taková, jako když porážíš soupeře,“ říká Tománek.
Jednou větou pak vystihl celý paradox svého šestého titulu: „Pral jsem se s tratí, ale ne se soupeři.“
Právě proto podle něj úspěch provází „hořkokyselá příchuť“ a nezanechal tak silné pozitivní emoce, jaké by přineslo vítězství v přímém souboji.
Čas 6:52:07 nestačil k úplné spokojenosti
Ani samotný výkon Tománek nehodnotí bez výhrad. V cíli zaznamenal čas 6:52:07. Data ze závodu byla podle něj v pořádku, přesto jej výsledek úplně neuspokojil. Stejnou trať totiž v minulosti absolvoval podstatně rychleji. „Byl jsem trochu rozčarovaný z toho, že jsem si čas nevylepšil ani se mu nepřiblížil,“ přiznává.
Důvodů může být více. Závod byl součástí finální fáze přípravy, takže do výkonu mohla promluvit únava. Několik minut podle něj stála také chyba s převodníkem. „Z výkonu jsem trochu rozčarovaný, nicméně titul je doma a to je hlavní,“ uzavírá hodnocení Nice.
Z Nice rovnou na Havaj
Čas na dlouhé oslavy ale prakticky neexistuje. Zanedlouho Tománek odlétá na Havaj, kde ho čeká druhý start na světovém šampionátu v Koně.
A tentokrát bude konkurence podle jeho slov silná – což vítá. „Ambice jsou medailové umístění, zvládnutí trati a přežití extrémních podmínek, které na Havaji panují,“ říká. K tomu přidává ještě jeden cíl, který sám označuje za snový: „Snovým přáním je zlatý double.“
Závod jej čeká přibližně za dvanáct až čtrnáct dní. Do závěrečné fáze sezony přitom vstupuje s přesvědčením, že připravenost odpovídá tomu, co si před vrcholem roku představoval. „Cítím se silný i připravený, ve finální fázi vše probíhalo podle plánu, tak věřím, že to na trati bude vidět,“ říká Tománek.
Nice tak pro něj nebylo zdaleka letošní tečkou, ale spíše posledním ostrým testem před dalším vrcholem sezony.
TS Medialist
