Citadela: Paul Van Dyk – Necítim sa byť pod škatulkou trance!

Paul Van Dyk je v současnosti asi vùbec nejznámìjším svìtovým producentem elektronické hudby. Znamená to pro nìj být již dvì desetiletí v maximálním zápřahu, naplno odehrát stovky a stovky koncertù a  na své konto si připisovat pravidelnì další megahity. Se svým zábìrem se Paul van Dyk nerad cpe do určité škatulky. Proč to všechno dìlá a co z toho pak má, to se mimo jiné dozvíte v našem rozhovoru.


Jakým zpùsobem vlastnì skládáš, snažíš se, aby nové vìci byly vždy použitelné na taneční parket?
Jsem muzikant a mou doménou je elektronická hudba. Jdu do studia a nikdy vlastnì pořádnì nevím, co z toho vzejde na konci: mùže to být nìco svìžího a pìkného, jako stvořeného pro poslouchání ve dne a nebo nìco ostrého a energického pro noční řádìní.

Co se týče tvé techniky pro živé hraní, není to tak, že bys odehrál standardní představení, jak by nìkdo mohl čekat od kapely, ale zároveň je to hodnì daleko od normálního DJingu. Stíráš hranici mezi obojím…
Ano, elektronická hudba pro mì vždy znamenala boření hranic – ne jen po kreativní stránce, ale také ve smyslu používání posledních technologií (počítače, špičkové programy pro editaci v reálném čase nebo nejnovìjší syntezátory). To vše má sloužit k tomu, aby se zážitek stal co nejvìtším. A ještì jedna vìc, za víc než 17 let mého „muzicírování“ se mi skládání i DJing staly obrovskou vášní. Takže chci ze svého vybavení vždy vymáčknout naprosté maximum.


Skutečnì sis udržel tohle nadšení za témìř dvì desetiletí, po která aktivnì hraješ?
Pro mì nikdy nebylo tìžké se pro nìco nadchnout. A to i v dobách, kdy právní a „kancelářské“ vìci kolem produkování a mého vlastního labelu byly tak trochu hektické. To, co mì u toho drží, je muzika samotná, protože hodnì vrací: když jsem smutný nebo naštvaný, začnu skládat a dám tomu volný prùbìh. A ono to pomáhá!


Který z klubù, v nichž jsi hrál, má podle tebe nejlepší zvuk?
Do klubu mùžeš dát spoustu reprákù, ale když není zvuk správnì nastavený, je to k ničemu. Zvukovì nejkvalitnìjší klub, ve kterém jsem kdy hrál, byl Twilo v New Yorku. Mìli zvukový systém od Steva Dashe a protože žije v New Yorku, každý týden tam byl a upravoval zvuk pro rùzné styly elektronické hudby. Když jsem tam hrál já, mìl jsem své vlastní vybavení a zvuk byl opravdu ohromný. Nebylo to tak, že stojíš před reprákem, byl jsi přímo uvnitř hudby. Bylo to opravdu mimořádné.


Trance už je pár let ve středu pozornosti, Armin van Buuren, Tiesto a ty jste na špici ankety DJ Mag… Ale kam se to mùže ještì posunout?
Necítím se být úplnì pod škatulkou trance – nikdy jsem neprodukoval ani nehrál ty stereotypní tranceové desky. Pro mì je elektronická hudba celek a kombinuji spoustu rùzných elementù, které mi dobře zní, abych vytvořil nìco, čemu lidé budou říkat „styl Paul van Dyka“. Elektronická hudba je mezi mladými nejrozšířenìjší kulturou a stále více a více lidí se do ní každý den zapojuje a baví se jí.


Deadmau5 před časem řekl, že „nevidí technickou kvalitu v míchání dvou písniček se stejnou rychlostí do sebe“. U tebe to vždy vypadá tak, že máš na podiu spoustu vybavení – co všechno používáš a proč ses rozhodl přestat s hraním z desek?
Sasha, Carl Cox nebo já mixujeme už spoustu let a už jsme vyzkoušeli všechny vìci, které mùžeš provádìt se dvìma deskami. Posunuli jsme se jinam, protože jsme vidìli tvùrčí potenciál nových technologií. Používám v hudbì hodnì nástrojù, protože jsem zapálený hudebník stejnì jako DJ, takže klávesy, speciální mixáky a kontrolery na podiu mi dovolují kombinovat obojí. Je to úžasná a mnohem intenzivnìjší zkušenost, než jen hraní tracku, který už nìkdo dokončil. Když to dìlám po svém, mùžu jednotlivé elementy přizpùsobit současnému momentu.


Jsi DJ, který se také hodnì zabývá charitou. Spolupracuješ s Červeným křížem v Berlínì a pomáháš postižené mládeži. Bere ti to hodnì času?
Trávím hodnì času rozmluvami s politiky, uskutečňováním naplánovaných projektù a samozřejmì to i financuji. Ale mám spoustu dobrovolníkù, bez kterých bychom nemohli fungovat. Celé plánování a fungování zajišťuje berlínský Červený kříž, kde jsou opravdoví profesionálové. Bez nich bych tìm dìtem nemohl opravdu pomoct.

Zdroj: Citadela
Publikoval: Redakcia GREGI.NET