Fenomenální a iroce uznávaný jazzový kytarista David Dorůka (narozen 1980), který se na české jazzové scéně pohybuje ji 14 let a jeho talent i věhlas dávno překročily české hranice (dlouhodobě pobýval v USA a ve Francii a koncertoval po celém světě), vydává v březnu 2008 své druhé autorské album Silently Dawning.
Po čtyřleté pauze od oceňovaného debutu Hidden Paths (2004, Anděl za nejlepí jazzovou desku roku) je album netrpělivě očekáváno. Dorůka sloil pro album 10 nových skladeb a s jedinou výjimkou jde o kompozice s textem. Konkrétně o zhudebněné básně Emily Dickinson a Jiřího Ortena a o skladby opatřené védskými texty mladé védské zpěvačky Josefine Lindstrand, s ní Dorůka spolupracoval ji v minulosti a která tento trojjazyčný repertoár na albu té zpívá s podporou polské rytmiky Lukasze Zyty (bicí) a Michala Baranskiho (kontrabas).
Hudba je zasazena do kontextu současného evropského jazzu, je intimní, upřímná a hluboká. Album vzniklo ve studiu Svárov ve spolupráci se zvukovým mistrem Lukáem Martinkem, mastering provedl věhlasný Bob Katz ve studiu Digital Domain v USA.
Seznam skladeb na albu Silently Dawning:
1. The Things That Never Can Come Back (E. Dickinson)
2. November (J. Lindstrand)
3. The Heart Has Narrow Banks (E. Dickinson)
4. Percussion interlude (improvizace)
5. Noc a den (J. Orten)
6. I Felt My Life (E. Dickinson)
7. Tears (J. Lindstrand)
8. Before Spring Comes
9. Voice and guitar introduction (improvizace)
10. Forever Lost (J. Lindstrand)
11. Hope Is The Thing With Feathers (E. Dickinson)
12. Pohádka (J. Orten)
Album Silently Dawning vychází 31. března 2008 na nezávislém jazzovém labelu Animal Music (www.animalmusic.cz), který provozuje Petr Ostrouchov, bývalý člen skupiny Sto zvířat, autor filmové hudby (např. elary), advokát a jazzový fanouek.
Na labelu Animal Music dosud vyla tři alba: Organic Quartet: Never Enough, Jaromír Honzák Quartet: A Question To All Your Answers a Libor moldas Trio: On The Playground. Paralelně s Dorůkovým albem Silently Dawning vychází nyní té album Ondřeje Pivce Overseason a na letoní rok jsou plánována jetě nová alba Vertigo Quintetu a Petra Zelenky. Design alba je dílem grafičky Zuzany Lednické ze Studia Najbrt a obsahuje fotografie Magdy Slezarové; booklet alba obsahuje trojjazyčné česko-anglicko-védské překlady vech zhudebněných básní a textů.
Distributorem alba je v České republice a Slovenské republice SONY BMG MUSIC, celosvětově bude album v nabídce obchodu www.cdbaby.com. Album Silently Dawning bude pokřtěno na koncertě v praském jazzklubu U staré paní dne 21. dubna 2008; kmotrem bude Dorůkův kamarád Vojtěch Procházka, klavírista kapely Vertigo Quintet.
Při příleitosti vydání alba Silently Dawning absolvuje Dorůka české turné s kvartetem identického sloení, v jakém bylo album nahráno (Josefine Lindstrand, Lukasz Zyta, Michal Baranski). Koncerty se budou konat v těchto městech:
19.4. Polička Jazz festival, 21:30
20.4. Praha Kostel Sv. Vavřince, 19:30
21.4. Praha - U staré paní, 21:00 (křest CD Silently Dawning)
22.4. Praha Kulturní centrum Zahrada, 20:00
23.4. Třebíč Klub B, 20:00
24.4. Ústí nad Labem Národní dům, 20:00
25.4. Rýmařov Malý sál SVČ, 20:30
26.4. Brno Jazz Fest, Divadlo Husa na provázku, 20:00
Rozhovor s Davidem Dorůkou (otázky kladl Ondřej Konrád)
Tvé první album Hidden Paths bylo natočené v USA a skladby pro něj vznikaly během tvých tamních studií
I dvě ze skladeb na CD Silently Dawning jsem napsal jetě v USA Forever Lost a Tears, která se v jiné úpravě objevila u na mé první desce. Ale velká větina ostatních skladeb na novém CD pochází z mého pobytu v Paříi v letech 2006 a 2007. Ovem idea alba vznikla u dlouho předtím.
O védské vokalistce Josefine Lidstrand jsi se poprvé zmiňoval po vaem setkání ve skupině Swinging Europe avantgardního pianisty a skladatele Django Batese roku 2002. U jste tehdy hovořili o budoucí spolupráci?
Turné Swinging Europe bylo prvním impulsem. Byl to úasný projekt, 19 hudebníků ze vech moných zemí Evropy, byli jsme 3 týdny na cestách, kadý večer se hrálo na jiném místě a celou dobu jsme jezdili společně jedním autobusem. Po tom dlouhém letním turné následovalo jetě kratí podzimní, s koncerty ve Francii a Holandsku. Měl jsem nějaké nové skladby a myslel jsem si, e by zněly pěkně, kdy by melodii zpíval lidský hlas. O jednom volném odpoledni jsme si s Josefine zkusili jen tak zahrát v hotelu a ona vechno ihned perfektně přečetla z listu. A ty skladby nebyly rozhodně jednoduché. Po návratu do Prahy jsem Josefine doporučil jako lektorku na praskou letní jazzovou dílnu. Poprvé přijela v roce 2004 a na úvodním lektorském koncertu jsme chtěli zahrát něco jen v duu. Seli jsme se hodinu před začátkem a oba jsme přinesli po jedné věci. Já Tears, která tehdy neměla text. Josefine na zkouce zazpívala téma beze slov a pak říká: To je hezké, ale bylo by pěkné, kdybych zpívala nějaká slova. Sedla ke stolu a za půl hodiny napsala ve védtině text, s ním u jsme to pak zahráli. Tím začala nae spolupráce.
Větina zpívaných skladeb je zhudebněnou poezií, anglickými básněmi Emily Dickinsonové a českými od Jiřího Ortena. Ve druhém případě lo jistě o tvoji volbu, kdo přiel s básněmi Dickinsonové?
To byl můj nápad. U nevím, kdy a kde jsem básně Emily Dickinsonové četl poprvé. Ale kdy jsem přemýlel o tom, jakou poezii chci zhudebnit a jak by měla hudba znít, vzpomněl jsem si na to, co z těch verů vyzařuje. Není to poezie mnohomluvná, téměř celé její dílo jsou jen miniatury a to jsem přesně v tu chvíli hledal a potřeboval.
Pro Josefine muselo být obtíné zpívat česky. Neměla z toho obavy?
Ano, určitě to bylo obtíné. Ale chtěl jsem mít na desce i nějakou českou poezii. Navíc, skladby na CD zpívané v četině jsou i hudebně dost odliné od těch ostatních. Kadopádně pro ty, kdo nebudou zpěvu v četině rozumět, jsou Ortenovy básně vytitěné v bookletu. A Josefine má zřejmě alespoň prvenství asi jediné védské jazzové zpěvačky, která něco nazpívala v četině!
Zdá se ti, e se v jejím zpěvu někde výrazněji projevuje dědictví védské nebo obecněji skandinávské hudby?
Řekl bych, e úplně pořád. Skandinávské země mají úasnou a naprosto specifickou tradici a kulturu zpěvu. Dobrých zpěvaček je tam také ohromné mnoství. Specifikum jejich zpěvu vychází v první řadě z lidové hudby. Kromě toho je v celé Skandinávii velmi dobře rozvinuté hudební kolství. To hraje určitě velkou roli. Pěveckých osobností je ve skandinávských zemích celá řada Susanna Wallumrod, Sidsel Endresen, Solveig Slettahjell, Sinikka Langeland, Lena Willemark a dalí. Kadá z těch vokalistek je úplně jiná, ale ve způsobu zpěvu jsou si něčím podobné. Myslím, e to je dané právě těmi kořeny v lidové hudbě a způsobem výuky od raného dětství. Mimo to skandinávské jazzové zpěvačky zpívají také velmi pěkně anglicky, co je dáno příbuzností severských jazyků a angličtiny.
Jsi stále hlouběji zakotvený v tradicích kultury evropského kontinentu. Přispěla k tomu paradoxně léta strávená v USA?
Myslím, e ano. V USA jsem il čtyři roky a byla to pro mě velmi důleitá zkuenost. Uvědomil jsem si tam poprvé alespoň trochu, kdo vlastně jsem, odkud jsem, co je pro mne důleité a co méně. A v některých chvílích jsem pocítil takový opravdový stesk po domově, po tom co je člověku naprosto vlastní, po své vlastní kultuře. Je to něco, co si člověk můe zřejmě opravdu plně uvědomit, jen kdy je od domova daleko dlouhou dobu. Kdy iji tady v Praze, zřídkakdy mám podobné pocity, které se dostavují a v dlouhodobé konfrontaci s úplně odliným prostředím. Myslím, e v době mého pobytu v Americe dostala má hudba nějaký přesnějí směr. A to je myslím pro jakéhokoli umělce jedna z nejdůleitějích věcí.
S bubeníkem Lukaszem Zytou hrává delí dobu, kdy si objevil kontrabasistu Michala Baranského?
Michal je teď asi Lukaszův nejčastějí spoluhráč. V Polsku jsou snad nejvytíenějí rytmickou sekcí. O Michalovi jsem slýchal u dlouho, poprvé jsme si zahráli v létě 2006 na hudebních kurzech v Lesznu, kde jsme oba učili. A pak jsme spolu začali působit v kapele výborné polské zpěvačky Agy Zaryan. To je mimochodem dalí osobnost, kterou doufám časem pozná i české publikum. Michal a Lukasz mají mezi sebou úasnou hudební komunikaci, take bylo logické ho přizvat do kapely. A stejně jako Josefine a Lukaszovi, ani Michalovi nedělá problém pohybovat se v jakémkoli hudebním kontextu.
Název CD Silently Dawning se v textech přímo nevyskytuje, ale slova ticho a svítání ano. A atmosféra rozbřesku i okamiku jetě před ním je z celé té hudby patrná.
K názvu mě inspiroval poslední ver básně Noc a den Podívej! Nesvítá? odtud tedy Tie svítá jako odpověď na tu otázku, kterou klade Jiří Orten. Ale snad tato odpověď svítá nějak i z hudby samotné. Větina hudby je spíe tichá, take hlasitá místa více vyniknou, doufám. A celkově má ta hudba spíe tmaví odstíny, do kterých ale co chvíli probleskne nějaký paprsek.
Je evidentní, e je hodně věcí dopředu promylených a napsaných. Samozřejmě se počítá s invencí hráčů a zpěvačky. Ale podstatou je materiál. Kdy a jak se ti album začalo v hlavě skládat v celek?
Pro celkový tvar alba byly určující texty básní. V momentě, kdy jsem vybral vechny básně, které jsem se rozhodl zhudebnit, začala také vznikat celková struktura. Tak jako u Hidden Paths jsem nechtěl natočit jen sbírku písniček, jak na mě mnoho jazzových alb působí. Chtěl jsem, aby deska měla nějaký příběh. Také jsem větinu skladeb psal od počátku s vizí hudebníků, kteří je budou hrát. Zajímá mě kombinace improvizace a kompozice a to, jak propojit úplně volnou improvizaci s poměrně přesnou interpretací zapsaného materiálu. To je něco, co bych chtěl do budoucna jetě dále hlouběji prozkoumat.
Instrumentálka Before Spring Comes působí z celé desky nejjazzověji, ale například Pohádka je u spí moderní váná hudba. Dovedl bys CD Silently Dawning nějak stručně charakterizovat?
Jistě, ale stejně tak třeba ve skladbě November hrajeme skoro jako rocková kapela, I Felt My Life má blíe k folku a Noc a den zní troku jako nějaká lidová píseň. Ale kdyby běný klasický hudebník dostal notový zápis Pohádky, asi by si úplně nevěděl rady, kdeto jazzový hudebník s určitým rozhledem u spí. Ale myslím, e i přes tyto rozdílné vlivy má CD dost kompaktní tvář. V době, kdy jsem hudbu psal, jsem poslouchal celou řadu věcí Schuberta, ostakoviče, Giyu Kancheliho, Trygve Seima, Christiana Wallumroda, Tomasze Stanka, Susannu & the Magical Orchestra, Egberta Gismontiho a mnoho dalích věcí. Hodně na mě zapůsobily novinky vydavatelství ECM (právě Norové Seim a Wallumrod), u kterých se občas stírají hranice mezi jazzem, lidovou a současnou koncertní hudbou (nemám moc rád termín váná hudba), stejně jako hranice mezi improvizací a kompozicí. V hudbě je pro mne velmi důleité ticho a prostor, a koncentrace hudebního sdělení. Take tohle vechno tam snad najdete, ale jinak nevím, jak blíe tu hudbu jetě popsat. Inspiračních zdrojů je tolik, a cest, kterými se člověk v hudbě můe ubírat, jetě víc.
Biografie Davida Dorůky
DAVID DORŮKA se hře na kytaru věnuje od svých deseti let a ji ve čtrnácti letech účinkoval s předními hudebníky na české jazzové scéně. Byl členem skupiny Eye of the Hurricane a tria Jaromíra Honzáka, v roce 1995 mu byla Českou jazzovou společnosti udělena cena Talent roku.
Účinkoval na deskách Karla Růičky Jr. (You Know What I Mean, 1997) a Jaromíra Honzáka (Earth Life, s bubeníkem Jorge Rossym, 1998); obě alba získala ocenění Akademie populární hudby ČR jako Deska roku.
V letech 1999 - 2002 il Dorůka v Bostonu ve Spojených státech, kde studoval skladbu a improvizaci na Berklee College of Music, mezi jeho učiteli zde byli Joe Lovano, Mick Goodrick a George Garzone. Dorůka získal na Berklee School of Music řadu ocenění (např. dvakrát cenu Jimi Hendrixe, cenu Wayna Shortera atd.). V létě 2000 se Dorůka zúčastnil mistrovského kurzu pro mladé hudebníky v Aspen v Coloradu, kde jeho lektory byli mimo jiné Herbie Hancock, Brian Blade, Joshua Redman a Christian McBride. Dorůka byl do tohoto kurzu vybrán jako jediný kytarista na doporučení Pata Methenyho. V létě 2002 se zúčastnil evropského turné s projektem Swinging Europe pod vedením pianisty Django Batese, kde se té seznámil se védskou zpěvačkou Josefine Lindstrand. Po dokončení studií na Berklee il David Dorůka v letech 2002 a 2003 v New Yorku, kde natočil CD Hidden Paths, které získalo ocenění Anděl jako deska roku 2004 v kategorii Jazz&Blues.
Od konce roku 2003 Dorůka pobývá opět v Evropě a koncertuje předevím se svým triem a také s kvartetem se zpěvačkou Josefine Lindstrand. V letech 2006 a 2007 Dorůka il v Paříi, kde vystupoval s hudebníky jako Karl Jannuska nebo Géraldine Laurent. V roce 2007 vylo čtvrté album Jaromíra Honzáka A Question To All Your Answers s Dorůkovou účastí.
Dorůka vystupoval v USA, Kanadě, Maroku a ve větině evropských zemí (Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko, výcarsko, panělsko, Portugalsko, Dánsko, védsko, Holandsko, Řecko, Polsko, Ukrajina, Slovensko, Maďarsko), vystoupil na mnoha významných festivalech (Montreal, Monterey, Cleveland, Pittsburgh, Kodaň, Bydgoszcz, Cheltenham a dalí). Spolupracoval se světovými jmény jako Christian McBride, George Mraz, Jorge Rossy, Django Bates, Tiger Okoshi, Perico Sambeat, Albert Sanz, Rodney Green, Orrin Evans, Kenwood Dennard, Phil Wilson, Greg Hopkins nebo Don Grusin. Vystupoval té s Ivou Bittovou a Idou Kelarovou a jako host Divadla Vizita Jaroslava Duka a Martina Zbroka. Nové album Silently Dawning s účastí Josefine Lindstrand, Michala Baranského a Lukasze Zyty je Dorůkovým druhým autorským albem.
DISKOGRAFIE DAVIDA DORŮKY:
David Dorůka: Silently Dawning (Animal Music, 2008)
Jaromír Honzák Quartet: A Question To All Your Answers (Animal Music, 2007)
David Dorůka: Hidden Paths (Cube-Metier, 2004)
Jaromír Honzák: Earth Life (Cude-Metier, 1998)
Karel Růička: You Know What I Mean (Arta Records, 1997)
David Dorůka: www.daviddoruzka.com
Josefine Lindstrand: www.josefinelindstrand.com
-------------------------------------------------
Zdroj: Agentúra 2media.cz
::: music is everything ... gregi.net ::: |
|